aktualizováno: 30.01.2017 12:29:38 

Ze zkoušek

 Barvářské zkoušky honičů Volduchy (OMS Rokycany) 16. 6. 2012

Cathy z Chlumeckého zátiší II. cena, 215 bodů

Na tyto zkoušky bylo přihlášeno 7 pejsků, nakonec nastoupily jen 4. Na nástupu jsem vylosovala číslo 2 a už se jelo do revíru. Jako první se zkoušela disciplína vyhledání a chování u kusu. Jako první nastoupil bernský honič. Ten místo aby šel hledat prasátko se sebral a dostál svému jménu honiče, kdy se vrátil zpět asi za 2 hodiny. Jako druhá nastoupila naše Cathy. Prasátko našla okamžitě, ověřila ho, vrátila se ke mě a začala hlásit jaký pěkný úlovek má. Po povelu doběhla opět k prasátku a k mému údivu u něj začala dokonce hlásit. Zaslouženě dostala známku 4. Poté následovala práce na nepobarvené stopě. Zde šla Cathy úplně neomylně od začátku až do konce. Dostala opět známku 4 a velkou pochvalu. Ihned po ukončení práce na barvě se přezkušovala disciplína vodění. Já si vybrala vodění na volno. Zde jsme obdržely známku 3. Prý se Cathy moc loudala vzadu  a čuchala. Asi si myslela že je ještě na barvě:-). Potom už následovalo jen odložení. Tam jsem si byla u Cathy celkem jistá, proto jsem volila odložení  "na volno". Ale tady se potvrdilo staré známé pravidlo, že kde si je člověk jistý, tak to většinou nevyjde. Po výstřelu se Cathy zvedla a o pár kroků popošla. Poté si naštěstí opět lehla a zbývajících 5 minut už ležela bez hnutí. I tak to znamenalo známku 2 a výslednou II. cenu. Musím říct, že mě to moc mrzelo, ale i to se stává. Celkem zkoušky dokončili 3 pejskové. Jeden v první, naše Cathy ve druhé a jeden jezevčík ve třetí ceně.

 

Memoriál Mileny Štěrbové Luhačovice - 10.-12. 9. 2010

Memoriál Mileny Štěrbové (Mezinárodní všestranné zkoušky) je vrcholnou zkouškou loveckých slídičů a oprávněně je považován za jednu z nejtěžších soutěží v Evropě. Od doby co jsem s Berry začala chodit po zkouškách jsem podvědomě toužila tuhle soutěž absolvovat. Protože jsem byla s její prací spokojena čím dál tím víc, sebrala jsem veškerou odvahu a poslala přihlášku k nominaci. Vzhledem k tomu, že Berry ještě neměla absolvované VZ jsme se stali pouhými náhradníky, ale po odvolání jednoho kokříka jsme byli k mé velké radosti nominováni.

A tak jsme v pátek dopoledne vyrazily na 420 km dlouhou cestu. Odpoledne jsme dorazily k myslivecké chatě Obora Luhačovice, kde probíhala veterinární kontrola, rozlosování a přivítání účastníků memoriálu. Poté jsme se odebrali na druhou stranu města do kempu, kde jsme přečkali trošku nervózní předzkouškovou noc. V sobotu ráno proběhlo slavnostní zahájení s trubači a odebrali jsme se do honitby. Jako první jsem si vylosovala práci na barvě a na odpoledne les, drobné disciplíny. Byla jsem spokojená. Na barvách jsem Berdě věřila. Bohužel, většinou je pravda, že nejvíc chyb se udělá tam, kde si jsme jistí. Od rána byla Berda ukrutně nervózní a to se projevilo i na její práci. Začalo to hned na šoulačce, kdy se mi při prvním odložení zvedla dříve a při druhém odložení si popošla alespoň o dva krůčky. Hrůzný výkon následoval i na barvě, kdy se nám povedlo třikrát sejít ještě před tím než jsme se dostali k loži. V té době už jsem nedoufala ani ve snu že dojdeme a každý další metr se mi zdál jak kilometr. Naštěstí od lože už jsme nechybovali a do konce nakonec dorazili. Ale musím říct, že takhle úzko mi na barvě ještě nikdy nebylo :-). Později se ukázalo, že barva byla překvapivě disciplínou, na které vypadlo nejvíce psů a spousta dalších se zde nízkými známkami připravila o tituly nejvyšší. Těžko říct proč, asi byli nějaké erupce na slunci :-). Odpoledne už se pro nás vyvíjelo příznivěji. Berda se konečně zkoncetrovala a začala podávat své standardní výkony. Trojka z nahánění, a jinak samé čtyřky. Hurá, do druhého dne postupujeme. Bohužel pro 12 pejsků se první den stal osudným.

Druhý den nastupujeme jako první na vlečky. První je vlečka s pernatou. Nasazuji Berdu, ta neochotně vyráží, pořád ztrácí stopu, proto jí raději přivolávám, nabudím a vysílám znovu. Tentokrát letí jako střela a za chvilku už nese bažanta a přdpisově předává. Dále je vlečka srstnaté o délce 400 metrů. Berry jde pěkně, v tempu a za chvíli zmizí za horizontem. Nevím jak dlouho trvalo než se objevila zpátky s králíkem, ale musím říct že každá vteřina byla jako hodina a úleva po této disciplíně veliká. Za čtyři. Přecházíme na vodu a zde si vybíráme další slabou chvilku. Rákosí bylo opravdu náročné - kokr zde musel celou dobu plavat, ale pro akci typu memoriálu bylo na místě. Berdě se hned od počátku do rákosu nechtělo. na první nasazení sice proplavala hluboko do rákosu, ale potom už se jí chtělo čím dál míň a slídila opravdu bídně, jen při kraji. Musím říct, že jsem se opravdu za její výkon styděla a nadávala si, že jsem vodní práce zanedbala a cvičila před MMŠ jen na suchém, i když hustém rákosu. Obdrželi jsme známku jedna. Dohledávka kachny již byla v pořádku, i když jsem musela dát jeden povel navíc - známka 3. Přinášení kachny bez problémů za 4.

Jako poslední nás čekalo velké pole. Asi se mi zde chtěla Berda odvděčit za zkaženou vodu a zde předvedla nádherný výkon. Prostorné temperamentní slídění, vynikající ovladatelnost a i dohledávka pernaté byla myslím velice pěkná. Bohužel jsme během slídění nenarazily na zvěř a museli jsme jít na náhradní slídění. Přesto, že byla neděle odpoledne a již měla za ty dva dny hodně za sebou, prokázala opravdu nádhernou živou práci, kdy i rozhodčí mi říkali, že jí snad místo vody dávám Redbull :-). Nakonec jsme narazili dokonce na dva zajíce, Berda prokázala hlasitost a měli jsem splněno.

Memoriál dokončili pouze 4 psi, zbytek bohužel vypadl. Berda se umístila na krásném třetím místě a dostala pohár za  nejlepší práci v poli. Radost jsem měla opravdu velikou.

Dodatek: Protože jsem od jistých osob slyšela narážky typu, že pes bez všestranných zkoušek nemá na memoriálu co dělat, tak jen pro vysvětlenou. Svoji účast jsem velmi zvažovala a sama pro sebe si pořád říkala zda na to máme. Berry měla krom VZ splněmo vše ostatní v první ceně, s vysokým bodovým hodnocením a všechny zkoušky má klubové. Krom toho splnila i podmínky Českého šampiona práce. Na všech zkouškách má čtyřkovou hlasitost i nos. Vzhledem k tomu, že minulý rok jsem dala přednost odchovu jejího prvního vrhu, ani nebyla šance VZ před memoriálem dodělat. Myslím si, že Berda i bez VZ neudělala ostudu a předvedla, že na to má. Rozhodně své účasti nelituji a myslím že o "degradaci" zkoušek - jak to někteří nazvali, nemůže být řeč.

 

Klubové podzimní zkoušky Malešov (okr. Kutná Hora)

V Malešově už jsem absolvovala spousty zkoušek různých typů a vždycky se tam ráda vracím. Zkoušky jsou vždy perfektně zorganizované, vládne tam příjemná, přátelská atmosféra a v neposlední řadě je místní revír úžasně zazvěřený drobnou zvěří, tolik potřebnou pro prokázání hlasitosti našich slídičů.

 K podzimním zkouškám nastoupilo 10 slídičů, mimo to se zkoušek zůčastnilo ještě 21 retrívrů, kteří měli ten den vypsány SZVP. Po rozlosavání čísel jsme se rozdělili do dvou skupin a odjeli do honitby. Já jsem si vylosovala číslo 23, což bylo druhé v pořadí v první skupině. Vzhledem k tomu, že počasí vypadalo že se každou chvíli přižene bouřka, vichřice a kdoví co ještě rozhodčí rozhodli, že jako první uděláme disciplíny s aportem, aby jsme to stihli než se pole promění v rybník. Jako první na řadu přišla vlečka s králíkem. Té jsem se nebála, na tréninku jí Berda udělala vždy s přehledem a to i daleko těžší. Jenže, jak se říká "neříkej hop dokuď nepřeskočíš". Berry nasazuji, ta svižně vybíhá, zhruba tak do půlky vlečky jde bez zaváhání, pak se zastavuje, podívá se po mě a vrací se zpátky......No, tak to tu ještě nebylo. Nasazuji jí znovu, opět vybíhá, tentokrát se zastavuje hned asi po padesáti metrech a zase se vrací. V tuhle chvíli už jsem myslela že je konec a že můžeme jet domů hned po první disciplíně. Tak do třetice. Pořádně Berdu povzbuzuji a rychle nasazuji znovu. A hurá, vyšlo to. Bez zaváhání vypracovala celou vlečku, okamžitě bere králíka a bez chyby odevzdává. Nevím a už se ani nedozvím co se jí v "hlavičce" pohnulo. Jestli mě chtěla jen vycukat a vyzkoušet co vydržím, nebo zda to bylo tím velkým vichrem.....zkrátka, na zkouškách opravdu nikdy nevíte co Vám pejsek přichystá a zákon schválnosti říká, že vždycky nejvíc problémů budete mít na disciplíně které nejvíc věříte....

Po vlečce se srstnatou jsme přistoupli k dohledávce pernaté. Tady nám vichřice pomohla a dá se říci že Berda měla bažanta v nose hned když jsem jí vypouštěla. Za necelou minutu už mi bažanta vzorně předávala. Nejhorší jsme měli za sebou a dál už jsme jen čekali až na nás přijde řada se slíděním. Zde si berda hned asi po 5 minutách vypíchla jednoho zajíčka a za chvilku hned dalšího, tentokrát však jen teplou stopu, na které předvedla, že jí to hlásí za 4. Všechny ostatní disciplíny s tím spojené nám rozhodší ohodnotili také za 4. Teď už jen přinášení kachny a vodění na řemeni. Na to jsme se přesunuli k rybníku, kachna bez problémů a vodění bylo také vzorné. Suma sumárum, samé 4 a jedna dvojka z vlečky. Škoda jí, ale i tak moc pěkný výsledek a spokojenost.

Pak už jsme jen čekali a čekali na spočítání výsledků a závěrečné vyhodnocení. A překvapení to bylo veliké. Beruška se stala druhým nejlepším slídičem zkoušek, ale hlavně získala poslední titul CACT, který nám chyběl pro přiznání titulu Českého šampiona práce!!!!!

Jednotlivé známky: Nos 4, Hlasitost 4, Stopa živé zvěře 4, Slídění 4, Chování po výstřelu 4, Poslušnost a ovladatelnost 4, Vodění na řemeni 4, Dohledávka pernaté 4, Přinášení kachny z hluboké vody 4, Vlečka se srstnatou 2

Speciální zkoušky z vodní práce Velečín (okr. Plzeň-sever)

Už hodně dlouho jsem nepsala žádnou reportáž ze zkoušek, tak se to pokusím trošku napravit :-).  Dne 26. 6. 2010 pořádal náš OMS Plzeň Speciální zkoušky z vodní práce ohařů a malých plemen a vzhledem k tomu že si zde dělám lovecký lístek, mám také povinnost zůčastňovat se jejich akcí. Tyhle zkoušky jsem s Berynkou letos plánovala a tak nebránilo nic tomu jí rovnou přihlásit. Sraz jsme měli ve vesnici Velečín, odkud jsme přejeli do Blatna k velkému rybníku, kde proběhlo rozlosování a následné zkoušky. Ke zkouškám se dostavilo 9 pejsků - 4 x Německý krátkosrstý ohař, 2 x Výmarský ohař a po jednom zástupci měla plemena Malý munsterlandský ohař, Německý křepelák a moje kokřička.  Mě bylo vylosováno číslo 4, spolu se třemi NKO a jedním VO. Naše skupinka začínala disciplínou Ochota k práci na hluboké vodě a poté přinášení kachny z hluboké vody. První šel na řadu NKO, bohužel pejsek jevil spíše zájem o prohledávání přilehlých krytin a do vody šel až po velkém množství povelů, za což obdržel známku jedna. Druhá na řadu šla fenečka VKO, která předvedla krásnou práci, do vody šla na první povel a celé 2 minuty krásně hladinu prohledávala, za což si odnesla zaslouženou 4. Třetí pejsek, opět NKO do vody nešel ani po několika povelech, kdy rozhodčí jeho práci ukončili známkou 0. Bohužel, i to se někdy na zkouškách stává. Poté jsem nastoupila já s Berry. Berda šla do vody na první povel, hladinu prohledávala celé 2 minuty a krásně reagovala na moje povely. Rozhodčí její práci hodnotili známkou 3, prý by měla jít ještě do větší hloubky. Pro mě tohle byla nejobávanější disciplína a musím říct, že jsem byla moc spokojená, protože takhle pěkně jako na zkouškách se nám to nepovedlo v nácviku ještě nikdy. TAkže spokojenost, ale víme kde nás tlačí bota a na čem budeme muset ještě zapracovat. Poslední pejsek, třetí NKO předvedl pěknou práci a rozhodčí jeho výkon ohodnotili známkou 4, ale prý s odřenýma ušima :-).

Tak hurá na druhou disciplínu - přinášení kachny z hluboké vody. první pejsek bez problémů za 4, druhá VO známka 3 - fenka prý při předávání úplně nedosedla. U Berušky tentokrát bezchybná práce - známka 4. Poslední ohař má problémy s předáním a odnáší si známku 2.

Tak první půlka zdárně za námi, střídáme se s druhou skupinou a vyrážíme k rákosí na dohledávku kachny a na nahánění. Dohledávka probíhala v hustém, hodně bahnitém terénu prorostlém vysokou trávou a rákosem. S povelem hledej Berdu nejistě pouštím. Jsem zvědavá jak si v takovém terénu poradí, chudák při své velikosti zapadala při každém kroku až po plece do bahna. Berda mizí a já prožívám krušné chvíle, jestli se objeví s kachnou nebo s prázdnou. Za chvilku už slyším čvachtání a moje malá kokřička se objevuje s kachnou v mordě a šťastně mi jí nese. Teď už jet trošku nervíků při předávce, kdy si rozmýšlí jestli si do toho bahna sednout či ne. Nakonec sedá a já ji kachnu s radostí odebírám. Potlesk korony i rozhodčích a další 4 na našem kontě. I zbytek naší skupinky si s disciplínou poradí parádně - máme samé 4!!

Následuje přestávka na občerstvení. Chlazená limonáda a opečená klobása přijde všem vhod. Pak se hned přesouváme na druhou stranu rybníka, kde nás čeká nahánění v rákosí. Na tuhle disciplínu jsem se těšila. Ale většinou na co se člověk nejvíc těší.......Tenhle rákos mi opravdu překvapil a musím říct že takhle obtížný terén jsem nečekala ani ve snu. Rákos byl všechen ve vodě. Ohaři vyhledávali přískoky, voda jim dosahovala do výšky krku, místy museli plavat. Jak si asi s tímto poradí malý kokr který v takovém terénu nikdy nepracoval? Radost byla v tu chvíli pryč a než jsme se dostali na řadu, klepali už se mi i kolena. A to jsem si bláhově myslela, že už jsem přeci jen trošku ostřílená a ta tréma už mi tolik nebere :-). Nastupujeme. Pouštím Berdu a ta natěšeně mizí kdesi ve vodě. Pak už vidím jen se ohýbat rákosí. Je zlatá. Celých 5 minut naháněla s neutuchající snahou, plavala, brodila se v rákosí. Tohle je prostě její doména.Terén byl dobře zapachovaný a ona víc neřešila. Opět zní chvála od rozhodčích a upřímné blahopřání, že tohle od kokra nečekali.  Poslední nás čeká chování na stanovišti. Tady jsem se jistá. Odkládám na volno a podle očekávání se Berry ani nehne.

V příjemné restauraci už jen čekáme až rozhodčí spočítají výsledky a napíší nám výsledky do PP. Na vyhodnocení se přesouváme na náves. A je to tady - vítězem celých zkoušek se stává fena Anglického kokršpaněla Blueberry z Chlumeckého zátiší. Nemůžu tomu uvěřit. Vyhráli jsme nad všemi těmi šikovnými ohaři, pracovitým křepelákem. Moje malá angličanka předvedla, že kokr je pořád psem loveckým a při dobrém vedení dokáže podávat skvělé výkony. Beruško díky za to že jsi taková jaká jsi, a že jsem s tebou mohla strávit další pěkný den na těchto zkouškách.

A co říci na závěr? 7 pejsků zkoušky dokončilo, z toho 3 v první ceně, 2 ve druhé, 2 ve třetí a dva vypadli. Zkoušky byli moc pěkně připravené, terén byl náročný, ale  každý měl stejné podmínky. Už dlouho jsem nebyla na žádných zkouškách pořádaných OMS. Poslední dobou jezdím spíše po CACTových klubových,které se berou jako hodně prestižní a přísné. Ale řekla bych, že oproti době kdy jsem chodila na své první zkoušky s Markem ( před více jak 10 lety) se v poslední době hodně spřísnilo posuzování i na těchto OMS zkouškách- alespoň tady bylo opravdu přesně podle zkušebních řádů a žádná "dávačka " se nekonala což je moc dobře. Dneska nám přálo štěstíčko, ale neusínáme na vavřínech, pořád máme na čem pracovat, v čem se zlepšovat. Ještě je hodně moc věcí na které se musíme zaměřit, které bych si představovala jinak. Takže hurá do další práce :-)

Shrnutí naší práce: Ochota k práci v hluboké vodě - 3, Přinášení kachny z hluboké vody 4, Nahánění v rákosí 4, Dohledávka kachny pohozené v rákosí 4, Poslušnost 4, Klid na stanovišti 4

Klubové barvářské zkoušky Malešov (okr. Kutná Hora)

 

Tak jsme zase jednu sobotu vstávali nezvykle brzy. Mě to tedy nevadí, ale panička se vždycky tváří jak tisíc čertů. Já naopak očekávám, že někam vyrazíme a to já ráda. A nepletla jsem se, jen jsem měla obavy kam to bude tentokrát - snad ne nějaká ošklivá výstava. Ale moje obavy se rychle rozplynuly hned jak jsem zjistila, že si panička obléká zelenou loveckou bundu. Jupí, pojede se na zajíčky. Jen já a ona, zbytek smečky zůstává doma, to si to pořádně vychutnám. Asi po dvou hodinách cesty jsme byli na místě. Tady už jsem jednou byla, na jakýchsi zkouškách vloh. Ty byly perfektní, tolik zajíců pohromadě jsem ještě v životě neviděla.Já jsem se z toho zjištění moc radovala, panička jen nervózně přešlapovala - to nechápu, vždyť má přeci mě. 

 Za chvilku se sjeli ostatní pejsci, rozlosovali se čísla a mohlo se jít na věc. Panička mě vylosovala dvojku. To není vůbec špatný, aspoň budu brzy na řadě. Ale pak přišla zrada. Místo na pole plné zajíčku jsme odjeli do lesa a hned při první disciplíně jsem se musela pomalu táhnout za svým doprovodem, na posuněk zalehnout, zůstat ležet, pak zase na posuněk doběhnout, zase se šourat, zase ulehnout a potom se dokonce vystřelilo. Páni rozhodčí tomu říkali šoulačka. A taky říkali že jsem byla vzorná, jen panička mi prý dával moc výrazné povely a proto mě museli snížit známku. Dostala jsem trojku. Zase mi to zkazila, ještě že jsem jí vzala tu klávesnici z ruky a článek píšu já - jinak by to určitě svedla na mě :-). Hned po tom jsme se přesunuly na kraj lesa. Dostala jsem jiný obojek a dlouhou šňůru - to jsme poslední dobou často trénovaly, takže už jsem věděla že mě čeká práce na barvě. nNasála jsem a vyrazila dopředu. Všichni klusali vzorně za mnou. To se mi líbí. Hotový vůdce smečky. Vždyť je to taky jasný, s tou svojí tečkou mezi očima které říkají nos by beze mě tu srnku nikdy nenašli. Asi po pěti minutách už jsem stála hrdě u srnečky. A to prý je limit 1 hodina. nevím co bych tam takovou dobu asi dělala. Páni rozhodčí mě opět moc chválili a vzhledem k tomu, že tady mi ta moje dvounohá nervóza neměla co zkazit bylo to za plný počet, tedy čtyři. Poté jsme zase čekali a čekali a čekali než dojdou barvu zbývající kamarádi. Nuda no. Měli by vymyslet zkoušky kde bych byla sama. Když už konečně všichni došli, byla svačina. To snad není pravda. Kdyby bylo aspoň něco dobrého, ale moje paní měla jen rumové perníčky, ty mě teda nechutnají. Konečně jsme se zvedly a vyrážíme vstříc další disciplíně. A jéje, vodění na řemeni. Tady taky nebylo co řešit - panička se protahovala mezi stromy a já ťapala poslušně za ní. Ještě že jí mám tak ráda a udělala bych pro ní všechno. Kdyby bylo po mém, tohle bych vypustila - vůbec mi to nebaví. Ale dostala jsem opět čtyřku. Pak mě odvedly hlouběji do lesa, dostala jsem povel lehni a musela jsem tam zůstat sama. nevím na co si hrajou - doma jsme tohle cvičili pořád a nakonec si pro mě vždycky po chvilce došli, tak co bych se namáhala jít je kontrolovat když může ležet na čerstvém vzduchu. A bylo to tak i tady - opět čtyři. A to nejlepší přišlo na závěr. Panička tomu doma říká "jdu vypustit magora na pole" - (mezi námi, nevím koho tím teda myslí když chodí jen se mnou, s Beruškou), rozhodčí tomu říkají slídění. A to já miluji ze všeho nejvíc, lítat sem a tam jako o život a hledat zvířátka. Jen mi moje dlouhé uši vlají. Vědět, že tohle přijde ještě před tím odložením, nevím jestli bych se udržela. Škoda, že se slídí jen dvacet minut, já bych vydržela dýl. Ale když jsem slyšela opět samou chválu a hlavně viděla tu paniččinu radost, radovala jsem se taky.

Poté jsme se vrátily zpět do Malešova a čekaly na vyhlášení. Dostala jsem krásný pohár ( z toho se radovala panička), moc dobré pamlsky ( z těch jsem měla radost já), diplom, posudek mé práce a kartičku s titulem CACT. To prý znamená že jsem čekatelka titulu šampion práce. Mě tohle moc nezajímá, ale paničku to zase ještě víc navnadilo a už mi plánuje další spousty zkoušek. Já si to ještě rozmyslím, protože ty aporty se mi zase až tak moc nelíbí, ale budu se snažit, protože takhle pěkný den stojí za to a já na nějaký další výlet určitě jet chci.

 

Klubové zkoušky vloh Malešov ( okr. Kutná Hora)

< xml:namespace prefix = o /> 

 

Třetího května jsme se s Berry zůčastnily jejích prvních zkoušek, a to zkoušek vloh. Do klubovny místního mysliveckého sdružení nakonec dorazilo 40 pejsků – 20 slídičů a 20 retrívrů.

V devět hodin byl na návsi slavnostní nástup a proběhlo zde rozlosování čísel a rozřazení pejsků do skupin. Já  jsem si vylosovala čtrnáctku, tedy poslední z druhé skupiny. Snad nám přinese štěstí, pomyslela jsem si. Pak už následoval odjezd do honitby.

Naše skupina byla co se plemen týče velmi pestrá – clumber španěl, anglický špringršpaněl, německý křepelák, americký vodní španěl a 3 angličtí kokři. Krytina byla úplně ideální, asi padesát cm vysoký porost a co je hlavní hodně moc zazvěřený. Dokonce tak moc, až jsem začala být nervózní, jak se bude Berrynka chovat, jelikož v okolí našeho domova máme zajíců hodně málo a najít jednoho zabere pěknou chvilku. Tak jsme čekaly, čekaly a čekaly……Beryna byla čím dál víc nervní z toho že okolo ní pobíhá nevídané množství zajíců a ona je přivázaná a musí jen koukat. A já byla nervní snad ještě víc – pro změnu z jejího chování J.

Asi po dvou hodinkách na nás konečně přišla řada. Jsem nervózní, že při úvodním hlášení nemůžu skoro mluvit ( já se té nervozity snad nikdy nezbavím). Nakonec jsem to zvládla a  s povelem „ hledej“ vypouštím Berynku ke slídění. Ta nadšeně a s hlasitým šťastným vyštěknutím vyráží jak černobílí střela kamsi za horyzont…..Tak začínáme odpočítávat patnáct minut do kterých se musí vrátit, jinak končíme. Musím říct, že ve mně byla hodně malá dušička, protože tohle mi doma nikdy neudělala a opravdu jsem neměla nejmenší tušení, jak se zachová. V šesté minutě ke mně přibíhá a na povel zadaunuje. Tak snad už to bude dobrý. Pokračujeme tedy ve slídění a po chvilce vybíhá zajíc za kterým hlasitě odbíhá. Z úst rozhodčího zazní hlasitost, nos, stopa živé zvěře za 4. Za chvilku už se vrací a můžeme pokračovat ve slídění. Tentokrát už je to ovladatelnější, na přijatelnou vzdálenost a i poslušnost už je pěkná. Po dvaceti minutách končíme – poslušnost za 4, slídění ještě není docvičené a nemá takový systém, takže za 3. No sláva. Teď už jen chození na řemeni a voda. Chození je vcelku v klidu, Bery už je pěkně proběhnutá a jde úplně předpisově, jen jednou zatahla když jsme míjely posed,takže za 3.

Přejíždíme na poslední disciplínu – vodu. V autě přepočítávám naše známky a zjišťuji, že by to mohla být první cena. Z a předpokladu že zvládnem tu vodu. A pravda je, že té jsem se bála snad z celých zkoušek nejvíc, jelikož ještě čtrnáct dní před zkouškami jsme s ní byly hodně na štíru, dala mi pěknou práci a stála mi několik promáčených kalhot než se nám podařila nacvičit . Tak jdem na to. Házím aport do vody a důrazně velím aport. A Bera bez váhání skáče do vody a nese klacek. Známka 4. Ze srdce mi spadl takový kámen, že to snad muselo být i slyšet.

Takže nakonec z toho byla první cena a velká radost. Ale neusínáme na vavřínech a už rychle trénujeme na další zkoušky – tentokrát už z lovecké upotřebitelnosti, které nás čekají v červnu. Snad dopadnou také dobře. Každopádně se o to budeme moc snažit.

 

 

 

 

 

 

TOPlist